Seznámili jsme se vlastně úplnou náhodou. Přes seznamku. Pája tehdy navrhl "nerande", protože já bydlela v Olomouci a on v Praze – a kvůli hodině povídání si přece nikdo nebude dělat velká očekávání. Viděli jsme se jen hodinu, a přesto jsme oba odcházeli s pocitem, že se známe věčnost. Později jsme si přiznali, že jsme to tak cítili oba. O týden později jsme se viděli znovu – a od té chvíle jsme tak nějak začali počítat jeden s druhým. Myslíme si, že ani jeden z nás tehdy netušil, že z toho může být láska na celý život. Začátek byl docela bouřlivý. Přišel covid, svět se zastavil… a my spolu zůstali zavření v jednopokojovém bytě. Byla to naše první velká zkouška. A zvládli jsme ji. Tehdy jsme si potvrdili, že spolu dokážeme být nejen ve chvílích lehkosti, ale i v nejistotě. Pak přišel další nápad. Pája navrhl, ať odletíme přes půl světa na Nový Zéland. Bez velkých plánů, bez jistot. A my věděli, že i kdybychom měli žít na druhé straně světa a bydlet v autě, zvládneme to. A zvládli. Bez pochyb o našem vztahu, s nadšením a odvahou jsme spolu procestovali země, o kterých jsme ani nesnili, že je někdy uvidíme. Zažili jsme společně to největší dobrodružství našich životů – a zjistili, že domov není místo, ale člověk. A právě proto jsme šťastní, že na začátku našeho dalšího nového dobrodružství budete s námi právě vy. 💍